Závdavek a záloha

Jaký je rozdíl mezi slovy záloha a závdavek.

V období měsíců duben až červen kalendářního roku 2021 jsem se setkal s novou  formulací, užívanou v obchodních smlouvách, a to u korporací nově vzniklých i dlouhodobě působících na obchodním trhu v ČR. Je to formulace, cituji: „Účastníci tak výslovně vylučují aplikaci ust. § 1808 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku a § 1809 věta druhá za středníkem.“

Pro pochopení významu těchto dvou vět je nutné připomenout, že se v obchodních vztazích stále používá slovní spojení „dejte mi zálohu.“ S účinností občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) vstoupilo do obchodních vztahů mimo slova záloha i nové slovo – závdavek. Proto si vysvětlíme rozdíl mezi oběma slovy:

Záloha (§ 1807) vznikne ještě před uzavřením smlouvy a má dvě funkce, funkci důkazní, tj. že smlouva byla uzavřena a funkci sankční, která se využívá, když poskytovatel zálohy nesplní svůj závazek.

Závdavek (§ 1808 a § 1809) vzniká nejpozději při uzavření smlouvy a tím plní funkci  první, funkci důkazní. Druhou funkcí je, že plní funkci zajišťovací, která zaručuje že poskytovatel závdavku svůj dluh splní. Třetí funkcí je funkce sankční, tj. v případu, že poskytovatel závdavku nesplní svůj závazek, např. odebrání zboží apod., a příjemce závdavku má právo ponechat si uhrazený závdavek.

Ve smyslu výše uvedeného je účelné při sepisování smluv neuvádět v textu smlouvy slova „složená jistota“ nebo „garance,“ protože v případě sporu bude velmi obtížné posuzovat a prokazovat, co těmito slovy, které nový občanský zákoník neobsahuje, smluvní strany zamýšlely.

Je-li ve smlouvě uvedena formulace, kterou jsme si citovali v prvním odstavci tohoto článku, můžete s jistotou dovodit, že v případu, kdy nesplníte své povinnosti, se vzdáváte již zaplaceného závdavku a ztrácíte právo na  jeho vrácení.

Z pohledu zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, podléhá závdavek zdanění podle § 28, odst. 1, písmeno d).